Autorka se ve své knize zabývá fenoménem tzv. umělecké fotografie na konci 19. a na počátku 20. století, který byl v českých zemích zvláště silně svázán s okruhem česko-německých fotoamatérů. Tato značně rozsáhlá oblast vizuální kultury přesahovala hranice nejen ve smyslu geografickém, a souvisela tak s dějinami českými i německými, ale zároveň rušila i pomyslné hranice mezi tzv. nízkým a vysokým uměním. Na základě důkladného materiálového průzkumu autorka zkoumá umělecké ambice jednotlivých fotoamatérů, vztahy mezi fotokluby, vazby na již etablované umělecké skupiny (např. okruh vídeňské secese), vztah k profesionálům či vázanost na lokální instituce a společenskou hierarchii.@br> První část knihy je věnována tématu amatérské fotografie, a to nejen jeho historickým souvislostem, ale i otázce samotného pojmu fotoamatér se zvláštním důrazem na jeho sociální podmíněnost. Ve druhé části jsou mapovány předpoklady a možnosti uměleckých nároků fotografického média a jejich snahy o prosazení se v rámci stávajícího institucionálního systému a ukotvení v konceptu umělecké fotografie v devadesátých letech 19. století. Zvláštní pozornost je zde věnována především dvěma centrům, která v tomto procesu sehrála klíčovou roli, a sice Hamburku a Vídni. Třetí oddíl knihy pojednává o dění v rámci umělecké a organizované amatérské fotografie ve čtyřech vybraných lokalitách: Teplicích, Praze, Českých Budějovicích a v Brně, přičemž si zvláště všímá jednotlivých specifik. Čtvrtý, závěrečný oddíl knihy se zabývá konkrétními uměleckými snahami fotografů, zvláště v souvislosti s tzv. krajinářskou fotografií.
