Ještě v roce 1990, nebo dokonce 1991, se Václav Havel dychtivě nabízel jako prostředník mezi Litevci a Moskvou. To když i pro liberála Gorbačova byla litevská snaha vymanit se z ruské dominance příliš. Václav Havel prostě zřejmě měl s bolševismem jinou historickou zkušenost, ačkoli tu byla už ta našich legionářů.
Samo slovo bolševismus z našeho slovníku za První republiky jaksi vypadlo. Vrátilo se až za války, jenže z nacistických úst znělo poněkud nepřesvědčivě. Ostatně nebyli jsme sami, pravda o Katynu byla známa už v době Norimberského procesu a cudně se o ní pomlčelo.
Předmětem autorova zájmu je osud Litvy v letech 1939 až 1953. V krátkém historickém exkurzu líčí vývoj Pobaltí až do válečných let 20. století, kdy Litva spočinula v ruském bratrském objetí a tehdejší prezident Smetona unikl ze země. O tom, jak se Litva zcela osamocena bránila a co museli Litevci prožít, je tato kniha.