Štěstí po česku

Jak vypadá české hygge a kde všude nacházíme radost? Odpovědi se skrývají v tom, co milujeme. Houbaříme, pejskaříme, grilujeme, luštíme a děláme mnoho dalších věcí, nad kterými občas jiní ohrnují nos. Známý novinář Milan Tesař napsal čtyřicet dva laskavých fejetonů o tom, co nás hladí nejen na duši, a oblíbený ilustrátor Marek Douša k nim nakreslil trefné obrázky. Protože smyslem života je být šťastný. Bez ohledu na to, jestli někdo ohrnuje nos nad zavařováním okurek nebo našimi ponožkami v sandálech.

Věděli jste, že je v Česku nejhustší síť knihoven ze všech zemí Evropské unie? Milujeme čtení! A že se náš dabing stal legendou, o které sice nikdo moc neví, ale díky němu světové filmové hvězdy mluví česky a třetina místních zase neumí třicet let po sametové revoluci jiný jazyk než svůj rodný. Českým fenoménem jsou i taneční nebo lyžařské kurzy, které naopak zajistí domorodcům alespoň základy společenské výchovy a jednoho z nejoblíbenějších tuzemských sportů. Jsme národem táborníků, kutilů, rybářské latiny, také dobrovolných hasičů, svépomocných stavitelů nebo pletařek a pekařů velikonočních mazanců i těch, kteří se přou, jestli jsou vánoční vanilkové rohlíčky lepší z vlaššských nebo lískových ořechů. A je nám v tom všem dobře. Vyžíváme se v drobných radostech, které jsou jenom naše a může nám být úplně jedno, co si o nich kdo myslí. Říká se, že ďábel se skrývá v detailech. A stejně tak i štěstí.