Superlativy tomuto městu skutečně nechybějí. Není snad návštěvníka, který by jím nebyl hluboce zasažen a který by našel město jemu rovné… Sankt-Petěrburg, který se na počátku první světové války nazýval Petrograd a pak nesl téměř 70 let jméno sovětského revolucionáře a zakladatele státu V. I. Lenina, se nyní - na přání většiny svých obyvatel, kteří městu beztak říkali s oblibou jen "Pitěr" - jmenuje opět Sankt-Petěrburg (česky Petrohrad). Josif Brodskij, nositel Nobelovy ceny za literaturu, píše, že jméno Leningrad nenáviděl, ale jiní hodnotili toto pojmenování "města-hrdiny" Sovětského svazu velmi kladně - vzhledem k prožitému utrpení lidu během německého obléhání za druhé světové války. Dnes je město na krásné řece Něvě opět otevřeno zahraničním návštěvníkům a představuje se v novém lesku, jako by chtělo dohonit roky strádání. Tohle město je zázrak! Nejen pro toho, kdo zná ruská města a v Petrohradě najde tak málo z toho, co je pro ně jinak typické, nýbrž i pro rozmazleného, světaznalého cestovatele. Více než v kterémkoliv jiném evropském městě, dokonce i více než v Benátkách, s nimiž je Petrohrad znovu a znovu srovnáván, tu budete mít dojem, že se procházíte skanzenem architektury. Nikde jinde spolu stavby tak neladí, nikde jinde není architektonická koncepce historické části města tak živoucí jako v Petrohradě. Ale pochopitelně, odvětí znalci dějin architektury. Vždyť město - přinejmenším jeho jádro - vzniklo prakticky na základě přání a rozkazu jediného člověka, na základě jediného autokratického činu. Petr I., v literatuře nazývaný "Veliký", je vytvořil jako jakýsi kamenný manifest své novátorské reformační vůle. Petrohrad je městem, které se tolik liší od ostatních ruských měst právě proto, že vlastní bezmála vše, co jiným zpravidla schází: architektonickou koncepci, téměř jednotný styl, ovlivněný navíc západní Evropou, velkorysost, a především otevřenost zahraničnímu světu.
