Hrabal v Něžném barbarovi popisuje přátelství a častá setkání trojice umělců, která se odehrála v průběhu padesátých let v pražské Libni. Vedle Boudníka vzpomíná také na postavu kontroverzního básníka Egona Bondyho. Tuto velkou trojici, věčně se scházející u piva a diskutující o umění všeho druhu, uzavírá sám autor. V knize i v životě Hrabal své přátele doplňoval svou klidnější a mírnější povahou. Ve svém díle totiž Bondyho vykresluje jako neustále se vztekajícího a čertícího se literáta, který typickým vulgárním jazykem obdivuje výtvarnou tvorbu Vladimíra Boudníka. Sám grafik je popsán jako proměnlivá osobnost, která se chvíli dokáže radovat ze života, aby pro něj vše rázem ztratilo smysl.Prostřednictvím knihy Něžný barbar se Hrabal vyjadřuje k poslání umělecké tvorby. V příběhu zachycuje lidskou tragédii geniálního umělce, který až příliš úzce spojoval smysl své existence se svou tvorbou. Jako továrenský dělník, milovník periférie a představitel explosionalismu si z fabriky udělal svůj ateliér. Při své umělecké činnosti byl velice akční a využíval k ní vše, co mu přišlo pod ruku. Na továrenských strojích perforoval železné pláty, v ulicích Prahy zase dotvářel obraz opadané omítky a k činu vybízel i kolemjdoucí. Jeho snahy ale postrádaly u ostatních lidí odezvu, což ho dovedlo až k zoufalému a zároveň vysvobozujícímu kroku.
