Tématem autobiograficky laděného románu Ireny Brežné je adaptace na nové prostředí, v němž se vlastní identita dostává do konfliktu s cizí mentalitou. Autorka s lehkostí a jistou dávkou ironie vyjadřuje střet vlastní slovenské identity se švýcarskou národní identitou. Zpočátku hrdinka volí cestu vědomého stavění nepropustných zdí proti cizí nátuře ve snaze ochránit to, co zbylo, tedy to „její“. Zároveň je však otevřená a vnímavá, tudíž vystavená neustálému přehodnocování. Celý román je tak de facto o volbě, o získané mezikulturní kompetenci, o aktivním budování si osobnosti a s ním ruku v ruce jdoucí prověrkou dogmat. Tření s novou zemí v románu funguje jako urychlovač myšlení a pobídka k transformaci.
Jak říká sama autorka, útlý román je literárně vybroušenou půlstoletou osobní zkušeností a zároveň výsledkem zabývání se vědou o migraci a praxe tlumočnice pro přistěhovalce. Při tom všem je to hlavně neustálé hluboké přemýšlení nad tématem. Její životní cesta v emigraci má obecnou platnost zkušeností a vnitřního prožívání tisíců migrantů po celém světě.

Román byl oceněn nejvýznamnější švýcarskou literární cenou Schweizer Literaturpreis a prestižní slovenskou Cenou Dominika Tatarku. Německé PEN Centrum jí za lidskoprávní aktivitu udělilo Cenu Hermanna Kestena za rok 2021.