Publikační projekt Hynka Alta zachází s knihou jako se soběstačným uměleckým médiem tištěného materiálu. Ambicí projektu je využít papír a tisk jako formální rámec díla nového. Takového, které v poučení rolí materiálu v době dominující digitalizace unese srovnání s hypertextovou zkušeností výzkumu konkrétního problému zdánlivé banality, který nicméně rozevírá patro po patru půdorysy komplexního uvažování. Centrálním motivem je úvaha o neviditelné, a tím pádem jakoby samozřejmé technické infrastruktuře urbánní krajiny, otevřené pohledu ve své dočasnosti blízké temporalitě fotografického média. Situacionisté tvrdili, že pod úrovní ulice se rozléhá nekonečná pláž. V duchu této poetické a v zásadě revoluční představy Alt obsesivně dokumentuje pouliční výkopy. Odhalené nepojmenované vrstvy zeminy, potrubí, dočasných konstrukčních prvků a nástrojů práce se staví jedna na druhou bez zájmu o gradaci lineární narace, jejich repetitivnost v sobě nicméně naraci inherentně obsahuje v popisu odvěkého trvání statu quo. Proces dokumentace výkopů je možné vnímat jako výzkum prací, tedy prací fotografickou, která do značné míry navazuje na reference kánonu západního vizuálního umění jako je land art, minimalismus a úvahy o negativním monumentu a anti monumentu, v tomto případě však pojatém pomocí prostředků fotodokumentace. Výkopy pro Alta představují antitezi modernistické utopie konstruování nové společnosti, výkop vzniká a záhy zaniká nikoli aby umožnil nové budování, ale pouze udržel v chodu stávající infrastrukturu. Série snímků je ukotvena v diskurzivním kontextu aparátem esejí vyzvaných autorů, jejichž role překračuje pouhé zhodnocení výsledků umělecké práce, ale na bázi spolupráce jim vytváří rhizomatickou síť významů, které Alt přijímá za své.
