Autobiografické vzpomínky politického vězně, exulanta a akademického malíře Pavla Vošického zachycují přibližně půlstoletí jeho života, od dospívání na konci druhé světové války až po zhroucení komunistického režimu. Autor zažil komunistický kriminál, kam se dostal na konci padesátých let za protistátní výroky, když vykonával základní vojenskou službu. Přesto se mu po několika neúspěšných pokusech podařilo dostat se na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde se věnoval především kresbě. V polovině 60. let vystupoval jako zpěvák s populárním souborem Apollo. V roce 1969 odešel do exilu, většinu času prožil v USA.

Živil se jako grafik. Přátelil se s řadou známých osobností, mezi jinými s Pavlem Landovským, Milošem Formanem, Petrem Steinerem či Ivanem Passerem. Od roku 1977 se mu již jako občanu USA podařilo dostat se několikrát do Československa za svou dcerou. Na počátku osmdesátých let však byl poté, co odmítl spolupráci se Státní bezpečností, označen za nežádoucí osobu a do Prahy se opět dostal až v roce 1989, těsně před pádem komunistického režimu. Součástí knihy je úvod Viktora Šlajchrta, rozsáhlý soubor autorových kreseb.