Křesťanské a morální hodnoty porodní asistentky Stanisławy Leszczyńské se projevovaly v celém jejím životě, avšak nejviditelněji po jejím zatčení v únoru 1943 a následné deportaci do koncentračního tábora Osvětim-Březinka.
Na tomto strašném místě se setkala se zločincem v uniformě Josefem Mengelem. Mimořádně výmluvné je srovnání, v němž na jedné straně stojí Mengele a na druhé Leszczyńská.
Mengele vystudoval medicínu a v Osvětimi úředně a formálně plnil funkci táborového lékaře. Ve skutečnosti se však sám hluboce provinil tím, že nevinně zatýkané a násilně uvězněné v koncentračním táboře odsuzoval k smrti. Obzvláště krutý a zavrženíhodný postoj Mengele zaujímal k ženám, které nacisté zatkli a uvěznili v Osvětimi - Březince, přestože byly těhotné. Nařídil, aby děti rodící se těmto ženám byly zabíjeny. Když Mengele Leszczyńské přikázal, aby novorozence zabíjela, jednoznačně a odvážně oponovala: „Ne, nikdy! Děti se nesmějí zabíjet.“
Stanisława Leszczyńská se nebála. Ta hubená a slabá žena se dokázala postavit nacistické moci a zločinným rozkazům. V Osvětimi pomohla na svět třem tisícům dětí, přežilo jich jenom pět set. Těch, které se dožily konce války se svými matkami, bylo třicet.