Skupina mladých akademiků – uprchlíků z poúnorového Československa – spojila na podzim 1948 v Ženevě své síly k vydávání časopisu. Nazvali jej Skutečnost, protože jejich záměrem bylo nastavit pravdivé zrcadlo situaci, v níž se ocitla země ovládaná komunisty, situaci emigrantů, většinou ještě žijících v uprchlických táborech, a situaci poválečné Evropy.
Nezávislá revue Skutečnost vycházela pět let, 1949–1953. Stala se jedním z velkých činů rané fáze československé „emigrace atomového věku“. Významně přispěla k vyjasňování úkolů zahraniční větve antitotalitního odporu, k pochopení světa studené války a úkolů demokratů na jejích bojištích. Měla informační a vzdělávací vliv na celou tehdejší emigraci, především na její intelektuální prostředí.
Četba mnoha textů Skutečnosti je až strhující: stáváme se účastníky dění přelomového období, kdy dostávala první obrysy idea sjednocení hospodářsky rozvrácené a morálně otřesené (západní) Evropy a kdy se hledaly příčiny poválečného vítězství komunistické strany v Československu. Poznáváme těžkou situaci poúnorové emigrace i poúnorového politického exilu, obtížné hledání a nalézání metod a nástrojů demokratické odpovědi na poválečnou ofenzivu sovětského komunismu.
Principiální analýzu i ostrou kritiku poválečného vyhnání a odsunu Němců zde doprovázela stejně neúprosná kritika těch sudetoněmeckých organizací a představitelů, kteří tehdy stále ještě nevykročili ze stínu nacismu a henleinovství. Na pranýři se ocitl předúnorový národněfrontovní politický systém v Československu a selhání nekomunistických stran i jejich reprezentace v poválečném tříletí, jakož i nacionalismus všeho druhu a všech odstínů.
Jména většiny „skutečnostníků“ a autorů Skutečnosti nalézáme v následujících desítiletích mezi pracovníky Rádia Svobodné Evropa, na západních univerzitách, ve vedení Společnosti pro vědu a umění, někteří se ještě podíleli na obnově svobodného univerzitního života po listopadu 1989.
Kniha Hluboká stopa obsahuje téměř 170 textů publikovaných ve Skutečnosti a shrnuje to nejlepší, co zůstává jejím myšlenkovým a politickým odkazem, i po půlstoletí mimořádně aktuálním, protože se dotýká otázek naší stále živé minulosti.
