Při líčení vlastního osudu popisuje Alexandr Podrabinek zároveň poměry v Sovětském svazu 70. a 80. let, kde probíhalo permanentní potlačování práv občanů a zneužívání moci k rozličným způsobům likvidace režimu nepříjemných osob.
Autor, sám vězněn a poslán do sibiřského vyhnanství, je živoucím důkazem toho, jak se ve skutečnosti vrcholní i méně významní sovětští představitelé stavěli k opozici i v době tzv. perestrojky a glasnosti, jež byly okolním světem považovány za projevy demokratizačních procesů. Podrabinkova kniha je sugestivním svědectvím o těžkém každodenním životě v SSSR. Velmi často se stýkal a spolupracoval se světoznámými postavami odpůrců sovětského režimu včetně Andreje Sacharova nebo Naděždy Mandelštamové. Nezapomenutelnou postavu jeho vzpomínek představuje mimo jiných důstojník KGB, jenž se z přesvědčení stal spolupracovníkem a informátorem disidentů. Pozoruhodné jsou rovněž popisované osudy „kágébáků“ v době postsovětské.
Alexandr Podrabinek se narodil v roce 1953 v Moskvě, vzděláním je medik. Od začátku sedmdesátých let se aktivně účastnil hnutí za lidská práva. V roce 1978 byl zatčen a poslán do vyhnanství, v roce 1980 byl znovu uvězněn a odsouzen na tři a půl roku do lágru. Je spoluzakladatelem Nezávislého psychiatrického sdružení, byl hlavním redaktorem lidskoprávního periodika „Express-Chronika“ (1987–2000). Stojí v čele ruského oddělení Fondu za občanské svobody; je novinář a pravidelně publikuje na internetových stránkách. V roce 1979 vyšla v USA jeho kniha Trestní medicína, pojednávající o mnoha konkrétních případech nelidského zneužívání psychiatrie u politických vězňů sovětského režimu.
