Ian Shapiro má schopnost zaujmout vědce i politické praktiky. Jeho kniha Útěk před realitou v humanitních vědách je toho dokladem, byť se téma zdá být veskrze odborné. Věnována je totiž metodologickým otázkám společenských věd se zvláštním zaměřením na politickou vědu. Můžeme se ovšem začíst do svěžích polemik, které se vedou v současné angloamerické vědě o povaze společenskovědního poznání. Shapiro hovoří o levobočcích logického pozitivismu, za které považuje behaviorismus zaměřený na pozorovatelné události a logicismus, jenž se oddává deduktivnímu modelování. Pronikavá je polemika s teorií racionální volby, jež se v podobě mikroekonomické teorie i u nás stále více prosazuje jako vzorová metoda výzkumu lidského chování. Následuje neméně přesvědčivý rozbor hermeneutické tradice v humanitních vědách, jež zase vychází z toho, že porozumění lidskému jednání vyžaduje jiné metody než zkoumání vnější přírody. Shapiro je poučený a věci znalý badatel, který dovede psát svěžím a polemickým jazykem.