25 gramů štěstí

Čítaná

„Tak proč to děláš? Co máš z ježků?” „Mám z nich radost.” „Mohl by ses o něj teď na ty dva dny postarat?” Takhle nějak začalo přátelství veterináře Massima, specializujícího se na dobytek, s opuštěným ježečkem. Mláďátko staré sotva pár dní je celé červené a na hřbetu má proužek bílých, měkkých a trochu rozcuchaných bodlin. Váží pouhých 25 gramů a slabounce kňourá: má hlad, je mu zima anebo se možná cítí osaměle. Plakání je tak zoufalé, že pronikne i skrz Massimův obranný štít tvořený apatií a silou zvyku. A tak se stalo, že Ninna – rozcuchaný ježeček byla samička – obrátila kouzlem své osobnosti jeho život naruby. Je zvědavá a jakmile vycítí něco nového, vystrčí čumáček ze svého úkrytu; je velmi hravá a baví se tím, že čenichem převrací misku s vodou; je něžná a když Massima delší dobu nevidí, samou radostí ho pak olíže. Zároveň je to ale volně žijící zvíře, které potřebuje svobodu: klec je mu čím dál těsnější a štěstí nachází venku v lesích… Massimo Vacchetta v této knize vypráví o neobvyklém setkání, které mu pomohlo překonat špatné období a vnuklo mu nový smysl: založit záchrannou stanici pro ježky, vinou naší nepozornosti ohrožený druh, a postarat se o ty, kteří pomoc potřebují. Tak jako Trilly, zapřísáhlý donchuán, nebo křehká Lisa, jež si všechny okolo získala svým pohledem, nebo Zoe, jemuž se podařilo odrazit všechny rány osudu. Zraněná, týraná, bezbranná zvířátka, která ovšem překypují touhou po životě.