Existenciální, skeptická, uměřená a prostá poezie Jiřího Kárneta, psaná převážně v exilu na sklonku 40. let a počátkem let 50., zobrazuje dobovou vykořeněnost a vydanost člověka, který se, Bohem opuštěný, stává "nevěrnou napodobeninou sebe sama".
Kárnet, jako příslušník generace připravené o možnost svobodně se vyjadřovat, zprostředkovává svými texty okolnímu světu nebývale silné svědectví o mezní zkušenosti, v níž reflexe opakovaně a takřka automaticky sahají k metaforám starozákonním.
V souboru jeho básnické tvorby se kupí neradostné a apokalyptické vize, jež nejsou plodem nočních můr, snového deliria nebo snah o jakoukoli výstřední básnickou licenci. Naopak jde o velice skromnou, přesnou a na detaily citlivou zpověď. Nesvobodná kultura, společnost i člověk - jeden druhému - diktují odcizení a chlad. Na konci sil se básnický subjekt uchyluje k nebytí, resp. bytí v mlčenlivé, rostlinné dimenzi přírody. To, spolu s formální sevřeností a prostotou, odkazuje až ke kontemplacím Demlovým.
Knihu Smutný vítěz připravil editor a znalec Kárnetova díla Viktor Debnár. Je koncipována jako soubor všech sebraných Kárnetových básnických textů, ještě ve spolupráci se samotným autorem, který vloni ve svých jednadevadesáti letech zemřel.
Poměrně rozsáhlé literárnědramatické dílo Jiřího Kárneta není vzhledem k jeho dlouhodobému pobytu v zahraničí české veřejnosti známo. Jeho poezie vycházela tu a tam v exilových časopisech, v Čechách však nikoliv. Předmluvou tuto knihu opatřil František Listopad, doslov napsal Rudolf Matys.
