Tato kniha pohodek vznikla na žádost mých čtenářů, kteří chtějí pro své děti a vnoučata radostné dny plné láskyplné pohody. Psala jsem tedy pohodky jasu slunce křišťálové vody, svému srdci. Pohodky slunce a vodičky jsou pro všechny malé i velké lidičky. Pohodky na dobrý den. Každá pohodka si nese svou básničku i se svým moudrem.
… Tento příběh se začal psát před mnoha lety. Tehdy, kdy bahno a kal chtěly ve vodě stát a její průzračnost jí brát. Bylo to v době, kdy bylo slunce zahaleno v šedém mraku mylnosti, nad kterým bylo třeba zvítězit silou lásky.
V té době se zrodila vodička. Malý pramínek, který byl tak maličký a průzračný, že šel okem sotva postřehnout. Pramínek vody byl zvídavý a hodně rád skotačil. Když vykoukl na tento svět, začal radostí poskakovat a rozhlížet se do všech stran.
,,Jéjdanánky to je krása. Já jsem vodní pramínek a mám plout, aby se ze mne stal silný mořský proud, až v širý oceán.“
Rozhlédl se ještě jednou a nevěděl, kudy se vydat.
,,Tolik cestiček, že nevím, po které se vydat, abych zesílel.“
Podíval se rošťácky na nebe s nadějí, že mu pomůže.
Uvidělo to sluníčko, které plulo po nebeské hladině a zavolalo na pramínek:
,,Vydej se vždy tam, kde ti bude ukazovat můj sluneční paprsek. Tak se nikdy neztratíš.“…
… Z moře stal se oceán, který nikdy není sám. Se sluncem jsou věčně spjati, odrazem svým prolínati. A tak vody pramínek dokázal svou dobrotou, poznáním a čistotou navrátit jas slunce mezi nás…
