Název knihy a samotný motiv proluky (tj. prázdného místa v zástavbě, které bylo původně domem a domovem) je pro sbírku debutujícího Jana Nemčeka symbolický i určující. Jednak avizuje převážně městský prostor, v němž jednotlivé texty rozehrávají své děje, jednak předznamenává jejich témata: opuštěnost, vykořeněnost a odcizení, necitlivost a ignorance, vytrácející se lidský rozměr života v postindustriální Ostravě, relativizace slova „domov“. K tradičním zdrojům vnitřního neladu u mladších básníků – generační či rodinný konflikt, deziluze ze vstupu do „reálného“ života, vztahové peripetie – se u Jana Nemčeka velmi výrazně přidávají také podněty externí: čím dál hmatatelnější ekonomická a politická arogance, stereotypizace života v důsledku permanentního konzumu, devalvace jazyka vyprázdněným reklamním a mediálním žvástem, nepopiratelná existence reálné lidské chudoby okolo nás. V tomto konkrétním ohledu se autor řadí k aktuálnímu proudu ohmatávajícímu možnosti básnické angažovanosti ve světě, aniž by se ovšem stával plakátovým kritikem sociální či jiné nespravedlnosti. Není nositelem občansky uvědomělých gest, není naivním hlasatelem revoluce: jeho osobní „angažovanost“ ve světě mizejících hodnot je v prvé řadě nutnou básnickou sebeobranou.
