Kniha Vosy, mravenci, mouchy se skládá ze tří žánrově odlišných částí – deník, medailonky světců, strašidelná povídka – ale jde o vnitřně sourodý, důvtipně strukturovaný celek. Autorka používá ich-formu, všechny texty mají autobiografický základ. Hlavní hrdinové jsou matka čtyř dětí, její manžel a přítelkyně. První část triptychu obsahuje krátké nedatované deníkové záznamy z let 2011 až 2012. Týkají se drobných trablů v provozu domácnosti, „snahy“ chodit do zaměstnání, náboženského života, manželského sexu atp. Vypravěčka je poněkud nepraktická osoba, ale manžel je velice praktický. Záznamy jsou stručné, vtipné, groteskní, popřípadě posmutnělé, melancholické a rozpačité. Druhou část tvoří záznamy konverzace, vzpomínek a reflexí na téma „katoličtí světci, jak je vidím já a moji blízcí“. Figury „manžel“ a „manželka“ se zde dále prokreslují; další důležitou postavou je přítelkyně – řeholnice. Nestandardní „obrázky svatých“ se vážou k postavám sv. Prokopa, Václava, Anežky, Jana Nepomuckého, Dominika, Tomáše Akvinského, Terezie z Lisieux, Panny Marie a strážného anděla. Třetí část je strašidelný příběh o tom, co se dělo v areálu bývalého předměstského statku před nálezem mrtvé podnájemnice z Ukrajiny a co se přihodilo po něm. K oběma hlavním postavám se přidávají sousedé, nájemníci a policisté. Nenápadné vnitřní napětí, ambivalence a drama skryté pod civilním povrchem se rychle vystupňují, ale příběh nemá žádné jednoznačné řešení, vše zase jakoby odplyne a hladina se zavře. Jazyk Kamily Míkové je nápadně jednoduchý, elementární. Jednotlivé obrazy jsou jasné, nelze je zapomenout. Je jim vlastní nedořečenost, spočívají v jakémsi snad nedoslovitelném rámci, a o to jsou sugestivnější.
