"Realita" je jedním z nejčastěji zneužívaných slov ve všech jazycích světa. Všichni věříme, že víme, co se pod ním skrývá. Jsme-li však dotázáni, zjistíme, že má tolik různých významů, kolik je lidí na zemi. Není proto překvapivé, kolik konfliktů se neustále objevuje mezi jednotlivci i skupinami lidí, jejichž reality stojí proti sobě. Za takových okolností je až s podivem, že lidstvo vůbec ještě existuje. Wolfgang Pauli, jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky, řekl před více než šedesáti lety: „[…] vytvoření nové představy reality je jedním z nejdůležitějších a nejobtížnějších úkolů dneška“. Tento úkol zůstává stále nesplněn. Autor v něm pokračuje systematickým výkladem díla matematika a filozofa Stéphana Lupasca (1900-1988), s nímž jej vázalo přátelství od roku 1968 až do Lupascovy smrti.
Kniha se soustředí na Lupascův princip „začleněného třetího“, probírá vztah mezi subjektem a objektem v transdisciplinárním přístupu, dotýká se psycho-fyzikálních otázek v díle Junga, Pauliho a Lupasca a probírá i složitý vztah mezi Stéphanem Lupascem a Gastonem Bachelardem. Podrobně rozebírá Lupascovy kontakty se světem umění, především jeho vztah s André Bretonem, Georgem Mathieu a Salvadorem Dalí, jakož i jeho úlohu při formování absurdního divadla Eugena Ionesca.
V neposlední řadě probírá jeho vliv na Benjamina Fondana, Emila Ciorana, Raymonda Abellia a Edgara Morina.
Lupascovy myšlenky jsou otevřeným systémem podléhajícím neustálému konstruktivnímu dotazování a zpochybňování. Pomáhají nám udělat další krok na cestě k moudrosti a mít před očima hlavní problémy našeho století.
Stéphane Lupasco je francouzský filozof a matematik rumunského původu. Narodil se 11. srpna 1900 v Bukurešti, žil a pracoval v Paříži až do své smrti v roce 1988. Jeho dílo inspirovalo mnoho velikých myslitelů, například Edgara Morina, a jeho vliv na myšlení 20. století je dosud z velké části neprobádaný.
