Zákony proti židům neustále přitvrzovaly a přinášely s sebou útrapy a ponižování. Nová protižidovská nařízení se objevovala každý den v novinách a rovněž se vyvěšovala na zdech budov. Od židů se požadovalo, aby nosili žlutou hvězdu, deset centimetrů v průměru, našitou na oblečení přímo nad srdcem. Bohatí i chudí byli násilně sestěhováni do domů označených žlutou hvězdou. Vydávaly se zvláštní přídělové karty s omezenou nákupní hodnotou. Bylo nebezpečné chodit po ulicích. Spojenci se připravovali k bombardování a obyvatelé Budapešti nacvičovali poplach ve sklepních krytech. Smrt hrozila odevšad. Uniknuvší očití svědci potvrzovali zvěsti o deportacích a plynových komorách. Zdálo se, že budoucnost je zrušena.Někteří z nově vytvořených podřadných obyvatel usoudili, že nejlepší odplatou bude, když si sami vezmou život. Když v březnu 1944 Němci vstoupili do Budapešti, počet sebevražd vzrostl geometrickou řadou. Útrapy pokračovaly i po „osvobození“ maďarské metropole Rudou armádou. Někteří osvoboditelé se chovali hůř než nacisté. A ze zoufalé touhy lidí po šťastnějším životě začalo klíčit zlověstné semínko komunismu. Většina v něm viděla naději, málokdo plevel, který brzy zamoří nejen Evropu…O tom všem vypráví pozdější občanka USA a psychoanalytička Magda Dénesová, které v době holocaustu bylo deset let.
