V roce 1515, čtyři roky před svou smrtí, sepsal již nemocný Leonardo ve formě básně návod na zdravý život.
Nejez, nemáš-li chuť k jídlu, a požívej lehkých pokrmů,
dobře žvýkej a cokoliv pozřeš,
mělo by býti dobře vařeno a z prostých přísad.
Střez se hněvu a pobytu v zatuchlém vzduchu.
Vstaneš-li od jídla, zůstaň chvíli v klidu stát.
Dávej si pozor, abys nespal o polednách.
Víno si míchej s vodou, užívej je po doušcích a často,
ne však mezi jídly, a ne na prázdný žaludek.
V noci se dobře přikrývej.
A dej odpočinout hlavě a buď veselé mysli.
Vystříhej se nevázanosti a dodržuj tuto životosprávu.
Je paradoxní, že Leonardo žil na dvoře Sforzů uprostřed vší okázalosti, a přitom sám vedl v zásadě velmi prostý život a neholdoval honosným pokrmům, které se podávaly na banketech, pro něž zajišťoval výpravná představení. Dával přednost stravě, která měla do výstředností opulentní hostiny nesmírně daleko.
Autor na základě studia Leonardových zápisníků pronikl do tajů italské kuchyně 15. až 16. století. Dějiny stravování renesanční Itálie prokládá recepty starých kuchmistrů, neboť právě v nich je nejlépe uloženo tajemství chutí, vůní a ingrediencí, mnohdy použitých v pokrmech vůbec poprvé. Popisuje kuchyňské náčiní, způsoby přípravy jídel, hostiny šlechticů a menu papežů, ale také jídelníček chudých. Na konec každé kapitoly zařadil novodobé recepty připravené z ingrediencí renesanční kuchyně. Kresby Da Vinciho a jeho současníků dokonale dokreslují atmosféru triumfu kuchařského umění našich předků.
