Název knihy Sáry Hrnčířové vystihuje podstatu štěstí. Tedy že štěstí je cesta. Životní cesta, kterou ne vždy umíme kráčet vědomě a štěstí prožívat. K tomu, abychom přestali pouze „přežívat“ a začali vědomě žít osobní štěstí, je občas potřeba probuzení. Budíčkem autorky byla smrt maminky. Ta se ji během života snažila „vzbudit“ tím, že jí předkládala literaturu různých myslitelů, mystiků a esoteriků. Jenže tehdy ještě dospívající Sára nevnímala. Teprve poté, co maminka odešla ze světa živých, začala slyšet a vidět věci, vůči nimž byla hluchá a slepá. Nastaly čtyři roky probouzení a vědomé práce na sobě, která, jak sama Sára přiznává, nekončí ani dnes. Kdo chce štěstí prožívat, kráčí onou cestou sebepoznání a práce na sobě, kdy zjistí a přijme sebe takového, jakým je, objeví neomezený zdroj bezpodmínečné lásky k sobě i druhým, převezme zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou, zbaví se strachů, domněnek a limitů, které získal výchovou a vlivem společnosti. S pozitivním přístupem nalezne smysl svého činění v tomto životě a s pocitem vnitřního naplnění dělá už jen to, co ho baví. Štěstí je totiž nejen cestou radosti a spokojenosti, ale především stavem mysli. Návod na jeho dosažení Sára nabízí ve své upřímné výpovědi o vlastní cestě k trvalému štěstí.
2. vydání.
