Moje zápisky

Krátkou novelu Moje zápisky (1908), jejíž vydání bylo v Sovětském svazu až do nástupu perestrojky zakázáno, pokládal L. Andrejev (1871–1919) za své nejzdařilejší dílo. Novela byla původně zamýšlena jako pokračování dramatu Sáva (1906), její hrdina se však nakonec stal jeho přímým protikladem a samotný text ostrým útokem proti ideji Lva Tolstého »o neprotivení se zlu násilím«. Moje zápisky vzbudily po svém vydání značný, vesměs však kritický ohlas. Vypravěčem je vězeň odsouzený za hrůzný čin k doživotnímu vězení, a proto se právě zde snaží nalézt smysl svého života; není-li možné změnit vnější svět, je třeba najít vlastní svobodu a tu nachází právě ve vězeňském životě – v jeho řádu. Ve vězení si vytváří vlastní filosofii »železné mříže«. Vylepšuje a zpřísňuje vězeňská pravidla a dokonce i po propuštění na svobodu tuto filosofii nadále vyznává a svůj dům si staví jako vězení s celou, v níž ho hlídá najatá stráž. Nadále věří, že naše vězení je nesmrtelné.