Oranžový notýsek

Logika praví, že osm je přirozené číslo, které následuje po číslu sedm a předchází číslu devět. Také osmému Notýsku Ilji Hurníka předcházelo sedm předešlých (Zelený, Modrý, Růžový, Infračervený, Fialový, Tyrkysový a Sivý, takže autor začne mít problém, zda vzorník barev nebude zcela vyčerpán). Nepořádek v matematice vytváří fakt, že autor ke svým devadesátinám vydává t e p r v e osmý Notýsek. Nesměl by to však být neúnavný I. Hurník, aby si s problémem neporadil. Stejně jako v předchozích svazcích i zde přesvědčivě dokládá, že je mistrem prozaických miniatur par excellence. Nelze však skrývat ani skutečnost, že četba jeho Notýsků má nespornou poznávací hodnotu. Jen namátkou - čtenáři se v tomto Oranžovém dozvědí např. o celosvětovém unikátu - vesničce Mechová, kde levice a pravice skončila ve vzájemném objetí, právě tak jako o knížectví, kde hokejisté hrají v květnu a ženy v dubnu strojí stromeček a malují kraslice. Zjistí také, proč jistému dědečkovi vadilo, že nám ukradli Vltavu, či co si díky své až chorobné abstinenci natropí účetní Nepísk. Autor samozřejmě zavede čtenáře i na Backer Street, aby nahlédli co s Sherlockem Holmesem udělá podzim, či co se stane, když slavný detektiv ve spolupráci s dr. Watsonem začne psát paměti.