Za druhé světové války se pro letce, kteří dokázali sestřelit pět a více nepřátelských letadel používal neoficiální, přesto velmi ceněný titul stíhací eso. Kult stíhacích es pěstovaly obě strany konfliktu. Stávala se oblíbeným soustem pro válečnou propagandu a jejich význam byl zcela mimořádný. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí. Tato poměrně malá skupina dosáhla většiny sestřelů, které jejich jednotka získala. Často se také stávali veliteli leteckých jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností.
Osudy osmi mužů, popsané v této knize jsou rozdílné. Spojovalo je však jediné – bojovali na té “špatné straně”. Všichni se narodili v zemích, které se v letech 1939–1945 nějakým způsobem zapojily do války na straně Osy a oni tak museli bojovat proti leteckým silám Spojenců. Vedli si v nich velmi dobře, vlastně úplně nejlépe, protože se stali esy s nejvyšším počtem vítězství ve své zemi. Někteří na straně poražených zůstali až do samého konce, jiným se podařilo včas přejít do vítězného tábora. Jejich osudy jsou proto velmi barvité a vesměs málo známé.
