Moje odznaky
Moje aktivity
Váš čitateľský profil je na svete! Odteraz sa môžete každému pochváliť, aký úžasný(á) čitateľ(ka) ste!
Dobrá kniha. Opravdu se mi líbila. Doporučuji všem čtenářům a čtenářkám. čím dřív ji přečtete, tím lépe.
Čítať viac
Musím říct, že toto je velice hezká kniha. Doporučuji všem zahrádkářům. Opravdu jsem si jí užil. Už se těším na další vydání.
Čítať viac
Dílo bylo dokončeno v roce 1969, ale v češtině jej Atlantis znovu vydal až nedávno. Jde o fenomenální existenciální drama, filozofující opus, podle některých vůbec nejlepší Kunderovo dílo. Kundera na prostoru asi 350 stran dokazuje, že je mistrem výstavby vyprávění a hlubokého psychologického vhledu. Kniha o tom, že k životu je potřeba svoboda, ke svobodě odpovědnost a dospělost, tedy schopnost plně odpovídat za sebe a své činy.
Román je fraškou o trapném básníku Jaromilovi, který touží dospět, ale nikdy se mu to nepodaří. Marně se snaží vymanit z okovů opičí lásky své matky, u níž bydlí. Zoufale touží po pozornosti a respektu, aby mohl stvrdit svou dospělost, ale nikdo ho nerespektuje. Uvěří tedy v komunismus. V revoluční vřavě totiž nemusí být sám sebou. Jeho dospělost se zdá být garantována tím, že buduje lepší zítřky, "hýbe kolem dějin". Život ale není jinde, jak se dozvídáme v brilantním závěru.
Pozor - pokud patříte mezi náročnější čtenáře, kniha vás nejspíše pohltí a nepustí, dokud nedočtete poslední větu.
Tento príspevok prezrádza dôležité momenty deja, preto je skrytý, aby sme Vám nepokazili pôžitok z čítania.
Slavnost bezvýznamnosti je Kunderův poslední román. Možná by se slušelo říci spíš "románek" - vzhledem k tomu, že má méně než 100 stran a je ho tak možné pohodlně přečíst za pár hodin. Lze ho doporučit spíše náročným čtenářům, které oslovily předchozí Kunderovy knihy. Textu chybí nosná a jednotná dějová linie, postavy nemají žádnou hloubku, slouží toliko jako figurky v Kunderově hře významů. Do toku vyprávění náhle vstupují sny, sny ve snech, úvahy a představy. Dílo je podobné meditaci, při níž nalézáte překvapivé asociace mezi na první pohled nesouvisejícími obrazy.
Ústředním tématem je (bez)významnost. Význam, či smysl, nalézá člověk v autenticitě a jedinečnosti vlastní životní dráhy. Smysl vychází z jednotlivé existence. Kundera nás chce přesvědčit, že je směšné snažit se smysl vnucovat existenci zvnějšku, jako o to v románu usiluje Stalin, toužící vtisknout svou vůli všem. Stejně směšné je o smysl neusilovat vůbec, žít uniformě a "jít s davem", nemít žádné vlastnosti, jako jedna z postav - Quaquelique (pan Kdokoliv). Je však potřeba počítat s tím, že význam se často ukazuje nečekaně, v paradoxu, jako když jeden z hlavních hrdinů touží nejvíce po své matce, která ho opustila, když byl ještě dítě a na svého otce, který ho vzorně vychoval, si ani nevzpomene. Metodou dosahování smyslu je pro Kunderu žert, schopnost podívat se na věci s nadhledem, který nás osvobozuje k autentické existenci. A, jak si Kundera povzdechne, dnešní doba už žertům příliš nepřeje.
Čornejův Žižka je vskutku mimořádné dílo, ale rozhodně není knihou pro každého. Přeci jen - 600 hutně akademických stran textu - to už vyžaduje pořádné knihomolské zakousnutí. Daný rozsah umožňuje autorovi přiblížit Žižkovu dobu čtenáři v opravdu živých barvách. Připravte se ale také na dlouhé (opravdu dlouhé!) výčty historických postav a méně podstatných okolností, o nichž nemůže mít běžný smrtelník ponětí. Čornej je duší i tělem akademik a jeho text předpokládá u čtenáře jisté základní předporozumění a základní terminologickou znalost.
Pro Žižkovu postavu je symptomatické, že vždy byla využívána v ideologických bojích. Katolíci ho vykreslovali jako nelidskou zrůdu, husité jako světce, později se Žižka stal nosným symbolem českého nacionalismu a dokonce bojovníkem za vítězství komunismu.
Zásadním přínosem knihy je, že odhaluje všechny tyto ideologické nánosy jako falešné, čímž nám umožňuje se od těchto ideologických schémat, zarytých někde hluboko v naší mysli, osvobodit. Text ukazuje, že Žižka byl především poměrně prostým člověkem své doby a později též náboženským radikálem, jehož husitská "revoluce" katapultovala do předních vrstev společnosti.
Text nijak nezastírá, že bratr Žižka se dlouho živil jako lupič a později vraždil a upaloval nepřátele, vyvražďoval se svými bratry města a kláštery. Podle Čorneje bylo Žižkovo působení v husitském hnutí motivováno především autentickými osobními pohnutkami: touhou odčinit hříchy svého mládí a vykoupit svou duši násilným svatým bojem za boží zákon. Ačkoliv je pro dnešního čtenáře taková motivace jen stěží přijatelná, je potřeba Žižkův život nahlížet k kontextu pozdního středověku a uvědomit si, že obě strany tragického konfliktu se chovaly stejně krutě a používaly pro legitimizaci války stejné ideologické zaštítění.
Kniha Jan Žižka zdaleka nepromlouvá jen o dávno zesnulém Božím bojovníkovi, ale také o nás samotných. O našich dějinách, které musíme přijmout a vypořádat se s nimi upřímně a bez příkras, abychom nebyli nuceni je znovu prožít.
Wishlist plný kníh je znakom cieľavedomého knihomoľa! Alebo pomaly píšucich autorov (pozdravujeme Georgea R.R. Martina) :-)
