Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilObľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje odznaky
Moje aktivity
Klady: kniha má překrásnou obálku, je čtivá, motiv kosů, pana Kocoura a hnědé kosice je pro mne nový, neotřelý. Líbí se mi snaha ukázat, že tragédií život nekončí, musí se žít dál a s bolestí se musíme učit vyrovnávat. Potom může být za čas zase život hezký a naplněný.
Nelíbí se mi neustále dokola opakované motivační hlášky, stále stejné věty. Od půlky knihy mi vadily a nudily mě. Normálně myslícímu člověku by stačily jednou, ke konci knihy podruhé na zopakování.
Nicméně knihu doporučuji, ženy ji nyní o Adventu ocení. Zanechává spokojený pocit na duši.
Je to sice detektivka, na které je znát šablona, podle níž autor píše. Ale protože Vondrušku nečtu často, nijak mi to nevadilo, naopak. Kniha byla zajímavá, dobře se četla, nenásilnou formou jsem se dozvěděla, jak se tehdy žilo. Jen ten konec byl takový narychlo vyřešený a šlus.
Čítať viac
Trochu slabší díl. Méně humoru, ale čtivost zachovaná. Líbí se mi prostředí staré Anglie, líbí se mi, že autorka myslí i na dívky, které nejsou v centru zájmu a v tomto díle je ubezpečuje o jejich právu na štěstí.
Čítať viac
Světlo a tma naznačují, že autor znal Lukjaněnka. Nicméně tím veškerá podobnost končí. Zrovna tak obrazy, na kterých se nachází komunikující osoba, odkazuje na H. Pottera, kterého znal Jemec dokonale.
A pak je tu sám příběh, čtivý, vtipný, záhadný, s ruskými reáliemi, pro mne originální, protože jsem podobného nic nečetla. Větší písmena usnadňují čtení mladším a starším. Líbí se mi, že se tu nevraždí, přesto má děj spád.
Ano, mě se kniha moc líbila, předávám ji na přečtení dceři.
Klady: z jedné strany knihy píše svou verzi matka, z druhé dcera.
Zápory: všechno ostatní.
S touhle knihou jsem se totálně sekla. Je pro ženy, které oblibují Magdu Váňovou, což je pro mne absolutní brak. Nedokážu tyto knihy číst. Nechci věřit, že takto někdo přemýšlí a už vůbec ne, že tak někdo žije. Já své problémy řeším racionálně.
Moje první setkání s Lukáškovou.
Líbí se mi způsob, jakým se vyjadřuje. Hezká čeština, žádné anglismy, správná gramatika - to je v současnosti malý zázrak. Líbí se mi, že se pokusila ukázat křižovatky, kde se prostě rozhodnout člověk musí a nese důsledky. Podle mne vyjádřila docela dobře, že když už se člověk rozhodne, nemá smysl přemýšlet o tom, co by bylo, kdyby se rozhodl opačně.
Další klady: kniha se skutečně velmi dobře čte. A upozornila mne na osudy Židů u nás po nástupu komunismu.
Líbí se mi i obálka knihy.
A teď z druhé stránky - první část je hodně rozpracovaná, ponořila jsem se do osudu Ady naplno, prožívala jsem to s ní. Ona Karlovi nerozuměla, já také ne, trochu jsem ho litovala, ale hlavně jsem pořád čekala, co se stane. Ada byla drzá, chovala se nevhodně na večírku papalášů v čele s Gottwaldem, psala se padesátá léta... A nic. Neuvěřitelné! Kdo byl Karel, že tolik mohl? Stalinův velvyslanec?
Druhá část mi oproti první připadla zrychlená, trochu odbytá, byť uvěřitelnější.
Velice poutavé čtení, zajímavý hlavní hrdina, dobře popsané prostředí a děj. Blízký východ je pro mě velká neznámá, ale to, co o něm vím, budí strach.
V tomto thrilleru jsem se jasně, jednoduchou formou dozvěděla základní principy, jak tam společnost funguje (a myslím, že i pochopila). Za což zaslouží autor obdiv, protože jsem blondýna.
Líbil se mi děj, věřila jsem autorovi každé slovo, podařilo se mu hravě překlenout most ke čtenáři. Pořád vrtím hlavou nad tím, že pracoval u Policie. Musím přiznat, že na tyhle chlápky shlížím s despektem. Moc kloudných mezi nimi nenacházím. A vlastně i o tom tahle kniha je. Čpí z ní zkušenost a snaha vyjádřit realitu.
Nebudu to protahovat - za mě skvělá kniha, nelituju, že jsem si ji koupila!
Můj první dojem? Podivná kniha. Příběh by byl uvěřitelný, kdyby... Nějak moc psychopatů v jedné ulici. Skoro všechno bylo trochu přes čáru. Kdo vychází z celé knihy nejlépe, je policie. Jejich práce je velmi profesionální, jsou zkušení, myslí na všechno.
Devítiletá holčina, nekorigovaná, nevychovávaná, která má ADHD, ale je inteligentní, je schopná toho, co se píše. To jen dospělí podceňují děti a myslí si, že jsou hloupé, protože nejsou dospělé. Asi osmnáctými narozeninami se z blbce stane inteligent?...
Líbila se mi věta: "Já jsem autista, ne pitomec."
Mám o čem přemýšlet, sugestivní forma vyprávění se mi dostala pod kůži.
Knihu mi půjčila klientka a nelituji. Potřebovala jsem oddych, což Špinavá hra splnila. Sice jsem od půlky věděla docela přesně jak to bude dál, ale nevadilo to. Jediné, co vytýkám, je závěr. Tak přeslazené cukroví nemám ráda.
Čítať viac
V prvé řadě mě oslovila obálka - příjemné barvy, měkké linie, pozitivní dojem.
Příběh je poutavý, čtivý, se zajímavým námětem. Židovská kultura je mi známá jen povrchně, Žida na ulici nepoznám, v synagoze jsem jaktěživo nebyla. Což neznamená, že bych je soudila. Ale nepotkaly mě příležitosti tuto komunitu poznat jinak, než jako utrpení vyhlazování v průběhu dějin a to je pro mne naprosto nepochopitelné a velmi stresující.
A tato kniha je úplně z jiného světa! Milá, srozumitelná, laskavá. Netušila jsem samozřejmě, nic o židovských dohazovačích, takže mne námět chytl od první stránky. Kniha má očekávání předčila.
Ale jednu hvězdu stejně strhávám. Příliš mnoho lásky, příliš mnoho optimismu. Místy jsem jakoby cucala sladký bonbón. Nemám ráda, když je něčeho tak moc.
Nicméně ženy - neváhejte a knihu si přečtěte, stojí za to. Před námi je Advent a Vánoce, ideální čas vzít do ruky právě tuto knihu!
