PhDr. František Hoffmann, CSc. (narozen 23. 2. 1920 v Litomyšli, zemřel 1. 10. 2015 v Praze), významný český historik, archivář a kodikolog, začal psát své vzpomínky v srpnu 2011, v době, kdy se zotavoval po závažné operaci; poslední zápisy jsou z konce května 2013. Vrací se v nich do rodné Litomyšle, kde prožil první čtvrtstoletí svého dlouhého a plodného života, pokračuje vysokoškolskými studii v Praze, která absolvoval kvůli uzavření českých vysokých škol v roce 1939 až po skončení války v letech 1945–1950, a značný prostor věnuje Jihlavě, kam nastoupil v prosinci 1950 do tehdejšího městského, později okresního archivu, který od základu vybudoval a vedl jej do konce srpna 1968. Jeho dalším působištěm bylo jihlavské Muzeum Vysočiny, kde zastával do konce roku 1969 funkci ředitele, z níž byl kvůli aktivní účasti v obrodném procesu odvolán a koncem následujícího roku musel z muzea i z Jihlavy odejít. Poslední, bohužel již nedokončená, část vzpomínek je věnována Praze a Hoffmannovu působení v rukopisném oddělení Archivu ČSAV, kam nastoupil v roce 1971.
Vlastní vzpomínkový text doplňuje Legenda o svatém Vocáskovi, beletristický pokus z let 1951–1952 reflektující dobovou atmosféru, který je parodií na tehdejší vládnoucí ideologii. Jako textové přílohy jsou mimo jiné zařazeny ukázky z rukopisných poznámek z konce druhé světové války, dokumenty související s nástupem do jihlavského archivu či doklady k občanské angažovanosti v letech 1968 a 1969 a k následné perzekuci. Rovněž obrazové přílohy, které pocházejí většinou z rodinného archivu, se váží hlavně k období zachycenému ve vzpomínkách, nechybí však ani fotografie z posledních let života. Stručný biografický medailon odkazuje v poznámkách na nejdůležitější práce Františka Hoffmanna.
