Věčné zatracení

Clive Barker studoval anglickou literaturu a filozofii na Liverpoolské univerzitě. Všechno nasvědčovalo tomu, že z něho vyroste seriózní profesor literatury a jeho výlety do světa fantazie zůstanou jednom kratičkou epizodou mladičkého života.
    Clive Barker se později odstěhoval do Londýna, kde založil divadelní společnost The Dog Company. Byl autorem repertoáru, hercem i ředitelem. Již v této první tvorbě se projevovalo jeho temné vizionářství, rozvinuté později v knižní a filmové tvorbě. Setkávaly se v nich a prolínaly krvavé erotické obrazy, fantastické a hrůzostrašné elementy.
    Hrůzostrašná poetika her mohla šokovat, ale The Dog Company zaujala určité spektrum publika, ke kterému se později přidala i kritika. Z fanoušků a obdivovatelů The Dog Company se rekrutovali první skutečně oddaní fani Cliva Barkera. Síla jeho talentu a jeho rukopis se stali jednotícím prvkem tématicky rozmanitých her.
    Známý Tyl Eulenspiegel, vydaný na pospas temnému období evropské historie, si ve hře Crazyface postupně uvědomuje, jaká tenká je linie oddělující komedii od tragédie. Mimořádně sugestivní a dramatický portrét rodného města podává Barker ve hře Paradise Street. Skupina neuvěřitelných cestovatelů v čase mění a transformuje šedivé a pochmurné ulice Liverpoolu. Suble Bodies, erotická fantasy hra, zuřivým, skoro až brutálním způsobem spojuje smyslnost a sexualitu. Clive Barker zde představuje motiv moře snů, které se později objevuje v trilogii The Great and Secret Show. Touhy a zuřivost mění obyčejný hotel na loď plující temnými vodami moře snů, až do okamžiku, kdy ji postihne neštěstí. Ale ne všechny hry psal přímo pro The Dog Company. Colossus, kde hlavním tématem je Goya, oblíbený Barkerův výtvarník, vznikla pro letní divadelní školu. Diváka je zaplavený množstvím obrazů, ve kterých se prolíná láska, umění a kanibalizmus. Frankestein in Love je Barkerova pocta geniálnímu dílu slavné knihy Mary Shelley. Další hra, History of the Devil provázely mnohé problémy. Barker ji mnohokrát přepisoval, měnil a oproti jiným hrám ji bylo nutno o mnoho vícekrát zkoušet, než mohla mít premiéru. Při psaní hry odhalující tajemství inkarnace zla - Lucifera, se podařilo prorazit. Hra měla velký úspěch a autor se začal věnovat dráze spisovatele.
    Už první krátké příběhy potvrdily nejen vizionářské, ale i spisovatelské kvality Cliva Barkera. Přes tento fakt zaznamenaly The Books of Blood, 1-3 ve Velké Británii pouze skromný úspěch a ne příliš velký zájem. V případě Cliva Barkera se naplno realizovala stará moudrost, že doma nikdo není prorokem. Až po vydání tří knih The Books of Blood ve Spojených státech a po prvním románě The Damnation Game přijali čtenáři autora stejně nadšeně jako kritika.
    Clive Barker se i nadále věnoval psaní povídek, ale stále víc ho lákalo nepsat něco delšího, rozsáhlejšího, kde by mohl naplno projevit svoji fantazii a talent. Barker ovšem svým čtenářům nenahání jenom hrůzu. Když se podrobněji podíváme na jeho tvorbu, najdeme v ní uzavřené světy vycházející z toho našeho, který tak rádi nazýváme reálným. Stejně důležitou složku tvoří propracovaný filozofický systém Barkerových prací.
    "Myslím, že ústředním tématem hororové literatury je maso a jeho problematika. Může to být změna jeho tvaru, příběh o vlkodlacích, který si svým způsobem naše cestu do díla jako Videodrome a nebo The Thing. Nebo je to o oživování mrtvých, o tom, jak dát život tam, kde nebyl, a o důsledcích tohoto faktu, které jsou téměř vždy katastrofální…"
    Zatím asi nejkomplexnější obraz svých vizí, prolínajících se temným vesmírem a naším světem, podává Clive Barker v plánované trilogii The Great and Secret Show, Everville,… Ústředním motivem je myšlenka moře snů, do kterého se může člověk ponořit jenom třikrát za život. Ten, kdo ovládne moře snů a přizpůsobí ho svojí povaze, přitom je jedno, či jako pán nebo jenom jako služebník pracující pro někoho mocnějšího, má možnost manipulovat s realitou našeho světa, kde souboj dvou základních principů zanechává po sobě stopy, které už asi nikdo nedokáže odstranit. Náš svět i moře snů už asi nikdy nebudou přesně tím, čím byli před tímto osudným zápasem.
    Největší popularitu přinesl autorovi film HELLRAISER (v ČR v televizi uveden pod stejným názvem), který vznikl podle novely The Hellboud Heart. Hellraiser byl skutečně zásahem do černého. Zájem médií, vydavatelů a v neposlední řadě fanoušků vytvořili z Cliva Barkera světovou hvězdu první kategorie. Hellraiser vytvořil nový typ pekla na Zemi. Jeho kult vyplodil sérii komiksových knih,jejichž hrdiny se stali Razorline a Pinhead, absolutně nejznámější postava z pekelné dílny úspěšného Angličana. Clive Barker vytvořil nové příšery a monstra, vycházející přitom z vlastního zájmu o sadomasochizmus a chápání psychologie touhy.Podle některých kritiků popularita Pinheada a využití sadomasochistické ideologie a její kultury oblékání přispěli k módní vlně piercingu a tělesných deformací v subkultuře našeho období. Vždyť pokud se dobře podíváme na Pinheada, je jeho vzhled je vlastně dokonalým skloubením tvorby Cliva Barkera. Na rozdíl od lidí, bytosti, které by nás podle našich všeobecných kritérií měly svým chováním odpuzovat, mají v Barkerových dílech většinou vlastnost, která jejich lidským protihráčům chybí. Tyto bytosti temnot a noci si stojí za svým slovem, cosi co bývá u nás lidí v poslední době víc vyjímkou než pravidlem.
    A propos, lidská společnost. Gigantická sídliště, totálně pomýlené urbanistické vize přeměněné na realitu, hnízda násilí, úpadku a depresí. Nové hrůzy a noví démoni žijící z degenerace, násilí a brutality sídlišť. Sídlištní civilizaci už nestačí stará monstra temnot a příšery zloby. Potřebuje nové, vlastní duševní chorobností nasycené mory a hrůzy. A o této idylce života na sídlišti, potláčejícího mnohé základní lidské pudy a návyky, je film Candyman, natočený podle Barkrovi povídky, příčemž autor se opět projevil jako schopný filmový producent. Atmosféru úpadku, tělesné i duševní degenerace, duševní úchylky a choroby sálající ze stěn paneláků výborně zachytila a podpořila hudba Philipa Glassa.
    "V každém z nás existuje kousek, který doufá, že v kouzelnické show se něco nevydaří. Koncem 19.století vládla mezi kouzelníky velká rivalita. Pokoušeli se v zubech zachytit kulky a obyčejně to skončilo odstřelenou hlavou."
    Přesto, že Clive Barker vytýčil a určil nové dimenze a směry hororu, ve své tvorbě vychází z hlubších kořenů, než by se mohlo na první pohled zdát. "Nesete si toto teritorium - své Já - se sebou všude, kam jdete. Měníte se z venku, ale tříletý chlapec, kterým jste kdysi byli, žije ve vás, stejně jako ten šestiletý, a nebo dítě, které bili ve škole. Postavy, které tvořím, nesou své neurózy, úzkosti, zklamání a frustrace do světa fantazie a v naději jich vidí v novém světle, ale zůstávají sami s sebou. Ve firmu i při psaní používám reálný svět jako odrazový můstek do jiného světa. Pro mě je konflikt reality a fantazie o mnoho zajímavější než samotná fantazie. Představa postavy, která skutečně ochutná něco nádherného a potom na to zapomene, je zajímavější než prostě napsat -Jednoho dne jsem se vzbudil a byl jsem hobit…- Probudil jsem se do reálného světa a mně to připadá jako kompromis. Když jste dítě, ty nejprostší věci jsou úžasné, protože jsou nové. Jak stárneme, stále méně věcí je pro nás nových. Fantazie znamená novost věcí".
    Vybraná bibliografie
1984 - The Books of Blood 1 - 3, Veľká Británia
1985 - The Damnation Game
1986 - The Hellbound Heart
1987 - Weaveworld
1988 - Cabal
1984 - The Great and Secret Show
1991 - Imajica
1994 - Everville
1996 - Sacrament
    Vybrané filmy
1987 - Hellraiser
1988 - Hellraiser II: Hellbound
1990 - Nightbreed
1992 - Hellraiser III: Hell on Earth
1992 - Candyman
1995 - Hellraiser IV: Bloodline
    Vybrané výstavy
1990 - Frontier Tales, Lace, L. A., California
1993 - Sólo výstava, Dallas Fantasy Fair, Dallas, Texas 1993 - 1994, 1995 - Sólo výstava, Bess Cutler Gallery, New York
1995 - The Imagination of Clive Barker, sólo výstava, Laguna Art Museum, Laguna Beach, California