Při práci na Des nouvelles d'Alain zužitkoval Emmanuel Guibert své zkušenosti s vytvářením kombinovaného fotograficko-komiksového příběhu, které do dokonalosti domyslel při přípravách veleúspěšného reportážního alba Fotograf (Le Photographe, 2003 – 2010, česky Meander 2012). I tentokráte Guibert spolupracoval s přesným, dílu vždy zcela oddaným koloristou Frédéricem Lemercierem. Autorem fotografií je tu Alain Keler, proslulý francouzský válečný a dokumentární fotograf, jehož po deset let vytvářené snímky sledují osudy evropských Romů, nejpočetnější menšiny starého kontinentu. Keler je fotografem aktivizovaným, možná i angažovaným, coby opravdový profesionál má ale daleko do propagandistické líbivosti. Kelerovy snímky předkládají nekašírovanou realitu, jíž svým umem dodává na průzračnosti a možná lépe než dlouhé prozaické texty tak vypráví o diskriminaci a lhostejnosti, s níž se Romové celé Evropy dennodenně střetávají. Guibertovy kresby zde jakoby zůstávaly trochu v pozadí a sloužily ponejvíce coby spojnice příběhu – rozhodně se jim tedy dostává méně pozornosti než v případě staršího Fotografa. Celkovému dojmu z alba však tato uměřenost jen pomáhá: vzniká tak koherentní umělecká a reportážní výpověď, jejíž působivost není narušována přehnanou exhibicí kteréhokoli z tvůrců.