Obsahem knihy antropologa a spisovatele prof. PhDr. Jaroslava Maliny, DrSc., je reflexe člověka, společnosti a kultury z perspektivy poetické literární narace a exaktních antropologických slovníkových definic. Jedná se o hravé a invenční antropologické dílo, které svojí koncepcí i způsobem zpracování osciluje na hranici vědecké práce a krásné literatury. Malinův cíl je přímočarý. Kombinací poezie vyprávějící hravé příběhy o člověku a chladných slovníkových pojmů a kategorií usiluje o to nastolit nový úhel pohledu na svět, který nás obklopuje. Malina nerelativizuje pouze tradiční antropologické přístupy ke studiu člověka, přírody a kultury, ale také témata a formální prostředky poezie, obvykle vnímané jako nástroj poetických, alegorických a nadčasových poselství. Způsobem práce s textem se autor přihlásil k postmodernímu zpochybnění filozofických "metanarativních příběhů" moderny, odmítnutí "velkých ideologií" a problematizování vědecké "víry" v platnost tradice osvícenské racionality. Prostřednictvím svých básní ironicky a sarkasticky odmítá objektivní relevantnost univerzální vědecké pravdy i touhu po nastolení jediného, obecně platného antropologického paradigmatu. Ve svých veršovaných příbězích programově akcentuje názorovou a kulturní pluralitu a právo na soužití různých pravidel poznání, odlišných vzorců jednání i alternativních vědeckých interpretací. Originálním způsobem tak naplňuje slova francouzského postmoderního filozofa Jeana-Françoise Lyotarda: "K invenci nového dochází vždy uprostřed názorové různosti" (Jean-François Lyotard, O postmodernismu, Filosofický ústav AV ČR, Praha 1993, s. 99).
