Kniha přináší metodologicky zcela nový pohled na Kunderovu románovou tvorbu: vyhýbá se jak přebírání a dovysvětlování interpretací, které svým dílům přisuzuje Kundera sám, tak i používání Kunderových próz pro ilustraci sdělení, že ta či ona teorie funguje i na jeho díla.
Češkův přístup je založen na důsledné motivické analýze, při níž z jednotlivých motivů vystupují více či méně souvislé trsy a celky ustálených významových spojení.
Práce ukazuje, jak je Kunderův románový svět ustálen kolem několika centrálních témat, ale zároveň jak tato témata procházejí v průběhu jeho vývoje zajímavými posuny a transformacemi a nabývají rozdílných významů právě tím, že je možné je vnímat jako variace motivů vytvořených už v dílech předchozích. Takto směřující interpretace nabízí vhled do Kunderova psaní, který je zcela odlišný od dosavadních psychologizujících či popisně výkladových monografií.
