Problém je v tom, že to hmotné je pouze to vnější, kdežto štěstí úzce souvisí s tím, co je uvnitř: a to zase souvisí s láskou. A právě láska je vůdčím principem vyspělejších světů, než je ten náš. Láska je základem soudržnosti – a to je veličina, jíž se na planetě Zemi zásadně nedostává.
Proto obyvatelé na vyspělejších planetách vnímají život z postoje „my“, zatímco u nás je důležité pouze „já“, ať jsou to osoby nebo nejrůznější skupiny, ať už se tato já nazývají země, provincie, vesnice, sportovní mužstva, církve nebo obchodní podniky. Nikdo s nikým nespolupracuje, naopak naším přirozeným postojem je sobectví. Od něj se odvíjí i náš způsob života, jenž je poháněný starým a krutým motorem této civilizace, slavnou soutěživostí, která neznamená nic víc a nic míň než pravěký zákon džungle, jenž je vyjádřen uhlazenými slovy.
Vyvinuté světy však již nežijí v takovémto pravěku. V nich se nesoutěží, v nich se spolupracuje a sdílí. Ve třetí části příběhu o pozemském chlapci Pedrovi a jeho kosmickém příteli Amim se kromě Vinky a Krata objevují také další postavy, které společně rozehrávají nová a napínavá dobrodružství – podaří se Pedrovi a Vince žít společně na některé z planet? Jak si poradí Krato se svou vesmírnou samotou? A jak je to s Amiho (ne)vměšováním do milostných vztahů?
Kniha je plná dojemných, ale také akčních scén, za jejichž úspěšné vyřešení by se nemusel stydět ani James Bond, natož mladý pozemšťan Pedro. Především však nabízí představu ideálního soužití všech vesmírných bytostí, které mohou dosáhnout klidu, míru a vrcholu duchovního rozvoje, jestliže se ztotožní s univerzálním principem všehomíra – Bohem–Láskou.
