Jerzy Bartmiński (1939) je dnes jedním z nejvýznamnějších polských i evropských lingvistů, předním představitelem moderní etnolingvistiky a zakladatelem lublinské školy kognitivní etnolingvistiky. Objevil a spolu se svými kolegy uplatňuje originální metody zkoumání sémantických struktur jazyka, jež v mnohém připomínají kognitivní lingvistiku americké provenience, zároveň však navazují na nejlepší filologické tradice ze slovanského okruhu. S pomocí těchto metod lze odhalovat konceptualizační mechanismy koncentrované v kultuře určitého jazykového společenství, v jeho uvažování, způsobu života i hodnotovém systému. Vyjevuje se tak, jaký obraz světa je v daném jazyce fixován: ono specifické, generacemi sdílené, staré (a zároveň se pomaleji či rychleji proměňující) vidění skutečnosti má totiž podobu stereotypů různého druhu a řádu, a ty je možno studiem jazykových a textových dat vynést na povrch, usouvztažnit a interpretovat.
Lublinská etnolingvistika vycházela původně ze zkoumání lidového jazyka a folkloru, z hledání stereotypů a symbolů ukotvených v lidové kultuře. Později však tento okruh významně překročila a pojmy jako jazykový obraz světa, (jazykový) stereotyp či konotace byly vztaženy na sémantiku v nejširším, tj. kognitivním, sociálním a kulturním rámci, a to bez ohledu na to, o jakou komunikační sféru či typ textů se jedná, zda jde o studium současného jazyka, anebo jeho dřívějších vývojových stadií.
Monografie Jazyk v kontextu kultury přináší českému čtenáři pohled na dílo Jerzyho Bartmińského a lublinskou kognitivní etnolingvistiku prostřednictvím dvanácti studií, které jsou poprvé přeloženy do češtiny.