Publikace je dalším z výsledků systematického zájmu literární historičky Nelly Mlsové o českou cestopisnou literaturu věnovanou Itálii. Po knize I já jsem byl v Itálii (2009), v níž se věnovala obecně problematice italských cestopisů v moderní české literatuře, a vědecké edici Sbohem condottiere! (2014), zpřístupňující dosud nevydaný subjektivní cestopis Simonetty Buonaccini, nyní koncentruje pozornost na tematizaci cesty do Itálie ve vybraných cestopisech české literatury meziválečného období, představuje jejich reprezentaci Itálie. Sleduje inovace, které nastaly v reprezentaci Itálie v tomto časovém horizontu. Z textů vzniklých a publikovaných ve zvoleném intervalu byly pro detailní zkoumání vybrány dva, která dokládají avizovaná specifika ve vyhraněné podobě: Česká pouť do Itálie (1926) Rudolfa Medka a Římská cesta (1933) Jaroslava Durycha. V obou případech se v nich proměnila ustálená spaciální síť, rozšířily stereotypní důvody cesty do Itálie, kdy nad tradičními ambicemi zvítězil promyšlený ideový koncept, jejž autoři vkládají do návštěvy cizí země.