Dědictví po Napoleonovi je výběr asi šedesáti fejetonů původně psaných „náhodně“, na různá témata a zcela nezávisle na sobě. Přesto je jejich knižní podoba přehledná a sevřená. Čtyři oddíly, do nichž je knížka rozčleněna, jsou věnovány známým i neznámým lidem, s nimiž se autor stýkal, rodičům, dětství, rodné Praze, soukromí vlastní rodiny, všedním i nevšedním věcem a situacím, stejně jako pohledům na život, vycházejících do značné míry z generační, profesní a tím i názorové příslušnosti.
Prostřednictvím neokázalé životní filozofie, s níž ke svému vyprávění autor přistupuje, se někdy v až paradoxních podobách překrývají a prolínají zdánlivě protikladné stavy lidské duše a poměrně malé plochy jednotlivých textů se tak tmelí v kompaktní celek. Přispívá k tomu i laskavý, ne však nekritický autorův vztah k okolnímu světu, a také jeho styl - se smyslem pro zkratku i detail, humor i jistou nostalgii, ironii i sebeironii.