Jediná volba aneb vzpomínky na rok 2165

Četbou novely prožíváme spolu s Jindřichem, občanem městské oblasti v Čechách, několik dnů roku 2165. Svět se po několika obdobích válek a nepokojů zotavuje z devastace, ovšem za cenu ztráty svobody jedince. Zdejší organizace nazývaná Spása je vládou sdružení sociálních inženýrů. Zdánlivý technologický pokrok ve skutečnosti ovládá jen úzká vrstva vyvolených, a pouze proto, aby si udržela kontrolu nad davy. Totalitní vláda dobra si hraje s osudy lidí dle vlastní potřeby a nekompromisními prostředky si zajišťuje fungování systému. Zdánlivě nudná idylka všedního toku času se postupně mění ve zrychlující se řeku událostí, o kterých člověk dosud ani netušil, že se mohou stát. Jindřich, půl týdne badatel v Ústavu moderních dějin a v druhé půli skladník, se postupně zapojuje do aktivního odporu proti režimu, ač to zpočátku v takové míře ani neměl v úmyslu. S přáteli i svou dívkou se posléze ocitá zcela mimo i fyzicky v komunitě vyčleněných uprchlíků. Závěrem je překvapivé odhalení smyslu celého dění.

Příběh je podobenstvím o idealismu, totální moci státu, oblbování a bezvýchodnosti. A zároveň varováním před tím, k jakým koncům mohou vést zpočátku dobré úmysly. Ostatně toho je schopna každá ideologie i každé lidsko-právní hnutí uchopené fanatiky dobra.