Dýka a jed

V knize defilují příběhy králů a knížat, kteří se stali obětmi spiknutí či izolovaných vražd. Dýkou v nich bývá "trestán" vladař, jenž neplní své poslání, a všichni mocní se neustále obávají jedu, neviditelné zbraně mocnější než meč. Fanatismus náboženských válek vedl k legitimaci těchto politických vražd a dokonce k jejich teologickému požehnání a právnímu zdůvodňování. Strašlivá muka, hrozící kralovrahům, je nebyla s to odvrátit od činů, chápaných mnohdy jako naplnění boží vůle. Autor mapuje období let 1400-1800, plné tragických osudů známých i méně známých potentátů a velmožů (Borgiové, Jindřich IV., Karel I., Valdštejn a mnozí další), a uzavírá je atentáty na Napoleona, v nichž spatřuje předobraz moderního politického terorismu. Vylíčení velkých "tyranovražd", k nimž došlo v Evropě od konce středověku do Francouzské revoluce, je zároveň hlubším zamyšlením nad původem, motivací, dopadem i využitím násilí v politických dějinách.