Politováníhodná Tereza žije v domácnosti své tety, jež ji zahrnuje stejně úzkostlivou péčí jako svého nemocného syna. Zdravá dívka musí brát stejné léky jako neduživý – a sobecký – bratranec a sdílet s pacientem jeho přetopenou ložnici. Běhat a hlasitě mluvit má zakázáno.
Obě děti vyrůstají s vědomím, že se z nich jednoho dne stanou manželé. Když nastane den naplánovaného sňatku, vejde Tereza místo do svého pokoje nalevo od schodiště do bratrancovy ložnice napravo – a to je veškerá změna, jež ji toho dne postihne.
Navenek si zachovává klidné pohyby, nevzrušenou a lhostejnou tvář, vnitřně však prožívá bouřlivý, spalující život plný divokých, smyslných a násilnických představ a snů. Mladý muž, s nímž se náhodně setká, ji ohromí tělesností – má velké ruce, hranaté prsty, pod košilí silné svaly, celé tělo má hutné a pevné. Když se Terezin pohled zastaví na jeho býčí šíji, jako kdyby ji spálil mráz.
Následující hrůzná komedie, kterou oba sehrají, aby se mohli utápět v nepřetržitém smyslovém uspokojení, rychle přejde do crescenda temných, gotických výšek. Nelze jinak, než příběh hltavě dočíst, nejraději na jedno posezení.
