Když "promiň" nestačí

Kdyby byl svět dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali. Protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Pokud se stane křivda a vztah je narušen, cosi v nás volá po smíření. Touha po smíření je někdy mocnější než touha po spravedlnosti. Čím je vztah důvěrnější, tím je touha po smíření hlubší.

Pokud manžel zachází hrubě se svou manželkou, cítí se právem zraněná a hněvá se. Na jedné straně touží po spravedlnosti, ale na druhé straně touží i po milosti. Chce sice, aby manžel za své provinění zaplatil, chce ale také, aby se spolu smířili. Smíření je možné, pokud se manžel upřímně omluví. Pokud se neomluví, smysl pro morálku manželku tlačí, aby se domáhala spravedlnosti. V průběhu let jsem mnohokrát pozoroval rozvodová řízení, v nichž se soudce snažil rozhodnout, co je spravedlivé. Nejednou jsem měl pocit, že upřímná omluva mohla smutný průběh celého řízení změnit…

Skutečné odpuštění odstraňuje bariéru, kterou prohřešek vytvořil, a umožňuje, aby se po čase obnovila důvěra. Pokud byl vztah před prohřeškem vřelý a důvěrný, může se do něj vrátit láska. Pokud šlo o pouhou povrchní známost, může se díky dynamickému procesu odpuštění prohloubit. Pokud újmu způsobil někdo neznámý, třeba násilník či vrah, neexistuje vztah, který by mohl být obnoven. Pokud se vám takový člověk omluvil a vy jste mu odpustili, žijete oba dál své životy, přestože zločinec musí stále čelit soudnímu systému, platnému ve své kultuře, a vydá mu počet ze svého scestného jednání.