Příběh, který byl hlavní inspirací k natočení filmu Jeden z nejsilnějších skutečných příběhů o lidské vůli a touze po svobodě, který byl přeložen do 25 jazyků je vydáván dodnes. Slavomira Rawicze jako důstojníka polské kavalerie zatkla sovětská tajná služba brzy po invazi Polska, v listopadu 1939. Po brutálních výsleších v charkovském vězení a soudní frašce v neblaze proslulé moskevské věznici Lubjanka byl nařčen ze špionáže proti Sovětskému svazu a odsouzen ke 25 letům nucených prací v gulagu. Spolu s tisíci dalšími vězni podstoupil Rawicz krutý tříměsíční transport do pracovního tábora na Sibiři. A tady po několika měsících pochopil, že setrvat v nelidských podmínkách tábora znamená téměř jistou smrt. Podařilo se mu spolu se šesti společníky uprchnout - aniž tušili, že to nejhorší je teprve čeká… Jejich strastiplná cesta trvala devět měsíců, ušli 6 500 kilometrů nejdrsnějšími končinami: vymanili se ze sevření nelítostné sibiřské zimy, prošli oblastí jezera Bajkal, překročili Transsibiřskou magistrálu. Před sebou však měli ještě mnohem krutější zkoušky lidské odolnosti a vůle, poušť Gobi a Himálaje. V březnu 1942 se smrtelně vyčerpaným uprchlíkům podařilo vstoupit na území Indie, cíle jejich takřka celoroční pouti za svobodou.