Jméno tohoto prozaika a dramatika znají především posluchači rozhlasových her (napsal jich ke dvěma desítkám, některé i společně se svou manželkou Janou Knitlovou), ale také diváci televizních her a adaptací. Knižně debutoval souborem povídek v roce 1982, nazvaném Jsem historik umění a zvu vás na večeři. V loňském roce se přihlásil knihou Český sen, tematicky se zabývající československým rokem 1938. Žánrově šlo o poněkud neobvyklé spojení eseje s něčím, co by se snad dalo nazvat historické sci-fi. Šlo o úvahy, opírající se o co nejpřesnější historická fakta a které co možná nejpřístupnější formou hledaly vysvětlení aktuálních událostí roku 1938 jednak v jejich dějinných předpokladech, jednak v charakterech a osobních danostech hlavních postav tehdejšího dramatu. Také novela Vosy patří k žánru vědecko-fantastické literatury; ani zde se však Oldřich Knitl neutápí v představách o fantastických vynálezech, zajímají ho spíše vypjaté dramatické situace, které by v životě lidských společenství hypoteticky mohly nastat. Vypráví příběh, odehrávající se v hlubokých lesích Tasmánie, kde přišlo na svět cosi záhadného. V celé záležitosti má prý prsty duch ostrova Debble Debble uctívaný starými Tasmánci. Patrně byl vydrážděn nezřízenou důlní činností bílých uchvatitelů. A ť tak či onak, zjevení, které se zde objeví, stojí opravdu za to. Ale je to teprve začátek a ani všem záhadám zdaleka není konec. Dr. Raspberry si například láme hlavu, jestli s tím vším nějak nesouvisí vesparin, který před lety pomáhal vyvinout. V každém případě ostrov Tasmánii čekají velké a čím dál nepříjemnější věci…
