Island

Island, ostrov ohně a ledu, dosud prožívá proces geologického utváření zemského povrchu. Na ostrovech Vestmannaeyjar, v nehostinné měsíční krajině kolem sopky Askja nebo v okolí sopky Krafla nedaleko jezera Mývatn pokrývá zemi mladá vrstva lávy. Výbuchy žhavého magmatu v nitru Země vytvořily na povrchu ostrova krátery s kruhovými nasypanými valy, kráterové řady či tabulové sopky skryté pod ledovcem. Podle seismologů vybuchne na Islandu alespoň jedna sopka každých pět let. Poslední byla Hekla na jihu ostrova, která v únoru 2000 přichystala monumentální ohňostroj, tryskající z sedmikilometrové erupční pukliny.

Současně je však jedna desetina povrchu Islandu pokryta ledovcem. Samotný ledovec Vatnajökull je větší než všechny alpské ledovce dohromady. Jeho jezera jsou zahřívána podzemní sopečnou činností a tak jsou chráněna před opětovným zamrzáním. Z ohně a ledu vzniká třetí pro Island charakteristický živel – voda. Najdete ji zde ve všech třech skupenstvích: kapalném, plynném i pevném. Nepředstavitelná množství vod z tajících ledovců hřmí v létě v úzkém kaňonu "zlatého vodopádu" Gullfossu, spadají ze stupňů mohutného vodopádu Dettifossu nebo Svartifossu, lemovaného čedičovými sloupy. Každých pár minut vytryskne vařící a pářící pramen gejzíru Strokkuru v oblasti Haukadalur a solfatarové pole v Kverkfjöllu dýmá exhalacemi plynů a par zpod bizarních ledových útvarů.

Druhý největší ostrov Evropy obývá jen čtvrt milionu lidí. Zatímco v Reykjavíku se vytvořila moderní konzumní společnost, venkov zůstává věren svým tradicím. Ty se odrážejí např. ve stravovací kultuře, jež oplývá takovými pokrmy, jako jsou „tresčí kůstky naložené v kyselé syrovátce“ nebo „fermentovaný žralok“, což jsou kousky masa z břišní partie žraloka, po dlouhé měsíce „naložené“ v říční vodě, zakopané v říčním dně.
Nejznámější současná islandská zpěvačka Björk vnesla rytmus a zvukovou kulisu islandské přírody do svých působivých písní: „Zažila jsem tání ledu na lávových polích. Jediné, co bylo slyšet, bylo pukání obrovského ledového příkrovu. Polární záře problikávala nad hustou vrstvou mraků… To bylo to pravé techno.“