Průnik do podsvětí

Nekonečné lezení v chladu a tmě. Bezedné šachty, úzké skalní pukliny, blátivé plazivky - a náhle se otevírá obrovský prostor, do něhož dosud žádný člověk nevstoupil. Jeskyně ztělesňují tajemné a neobvyklé. Objev jeskyní nemá význam pouze pro výzkum, již jen pohroužení se do temnoty a tím do nejistoty je dobrodružstvím. Herbert W. Franke referuje o svých napínavých cestách do podzemí, jež často vedly k vyřešení hádanek, většinou však též nové hádanky vyvolaly.

„Směl jsem se zúčastnit mnoha jeskynních expedic a měli jsme štěstí, že jsme mohli učinit mnoho báječných objevů. V podzemní divočině jsme stále znovu naráželi na skryté zázraky přírody, na bizarní skalní a krápníkové formace, na tichá, tmavá jezera a fantastické figury z ledu. Až deset dní trvaly naše průniky, mnoho set metrů jsme lezli dolů propastmi a šachtami, mnoho kilometrů jsme šli nekonečnými chodbami, sledovali podzemní potoky, pronikali do spletitých labyrintů - a přece jsme se museli nakonec stále znovu vracet, aniž bychom dosáhli těch nezazších nebo nejhlubších oblastí. Podzemní divočina nemá konce...“