Kniha s poetickým a přitom přiléhavým názvem má za cíl ukázat nedoceněnou a často opomíjenou autorku v poněkud nezvyklém světle. Obsahuje totiž
poezii, divadelní hry, originální prózy, ukázky z cestopisu a aforismy. Ve všech případech jde o texty dosud do češtiny nepřeložené. Snad tento svazek doplní v našem kulturním povědomí obraz o autorčině literárním díle a šíři okruhů, kterými se po celý život zabývala, přiblíží českému čtenáři její dosud neznámé stránky a její osobnost osvětlí z nových úhlů. Tak, jak si to její osobitá tvorba zaslouží.
Marie von Ebner-Eschenbachová (1830–1916) často vyvrací vžitou představu o moudré spisovatelce, která se ve volných chvílích zabývala hodinářstvím, byla prototypem občanky monarchie, představitelkou drobné šlechty, léto trávila na zámku v moravských Zdislavicích a zimu v kulturní Vídni. Jaký omyl. Její vnitřní život byl plný nejen jejích vlastních bojů, i těch vedených s rodinou, ale současně také bojů lidí, kteří na rozdíl od ní samotné nebyli sociálně zajištění, neměli rodinné zázemí ani výhody vycházející z příslušnosti k určité národnosti či třídě. Eschenbachová vidí svět očima básnířky, fantastky, realistky, je krutým i laskavým pozorovatelem. Dokáže se do svých postav vcítit i zpovzdálí je chladně sledovat. Především jsou však její literární hrdinové vždy lidé z masa a krve. Autorka čte v jejich duších, odhaluje každý záhyb pocitů a pohnutek, zkoumá je jako psychiatr své pacienty.
