Trestní právo není jen soubor právních předpisů stanovujících, co je trestný čin a jakými tresty má být pachatel postižen. Trestní zákoníky podávají současně také obraz společnosti a její kultury, vypovídají o tom, co je z hlediska zákonodárce předmětem zasluhujícím zvláštní ochranu, a rovněž nám sdělují, jak zákonodárce a společnost chápe právní odpovědnost a jak se vyrovnává s intenzitou trestního postihu.
Publikace je věnována rozboru tří zákoníků, které v zemích Koruny české – Království českém, Markrabství moravském a Knížectví slezském – uzákonily právní předpisy o trestu a trestání. Jednalo se o kodifikaci Práva městská Království českého z roku 1579, jejichž platnost byla postupně zavedena i na Moravě a ve Slezsku, Obnovené zřízení zemské, vydané po bělohorském vítězství Ferdinandem II. roku 1627 pro Království české a o rok později i pro Markrabství moravské, a konečně o Hrdelní řád Josefa I. z roku 1707. Autor vychází ze skutečnosti, že trestní právo, jeho podoba a aplikace v právním životě společnosti, bez ohledu na to, zda jde o dobu dávno minulou či současnou, přináší zásadní výpověď o proměnách společenských poměrů, že se v podstatě jedná o koncentrovanou vůli vládnoucích elit, která přesněji než jiné oblasti právního řádu a části právní kultury ukazuje na směřování státní politiky, na postavení jednotlivých společenských skupin a jejich vzájemné vztahy.