Můj rok 1960

E-kniha

Kofola, kofolka, kofča, kofolebka, kofolička, kofex. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960 a její chuť se stala natolik oblíbenou, že ji vyžadují (nejen) děti dodnes. Vznikla přitom jako odpad při pražení kávy a jeho zužitkování se stalo úkolem dne. No spíš dnů. Docent Zdeněk Blažek totiž až po dvouletém výzkumu přišel na to, že po přidání dalších přísad vznikne lahodný nápoj. Kofola byla na světě. Rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli konečně propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech. Byla vyhlášena amnestie. Ne pro všechny, ale třeba Jiří Stránský propuštěn byl. Drsná padesátá léta za sebou zavřela dveře a nastala malá politická obleva. Bylo to jistě spojeno se smrtí Stalina i Gottwalda, v Sovětském svazu, vzoru všech světových komunistických satelitů, vládl Nikita Chruščov. Ten se mimo jiné proslavil tím, že bouchal 12. října 1960 na zasedání Valného shromáždění OSN botou do stolu. Jak jinak projevit nesouhlas s tím, co říkaly Filipíny na světový imperialismus. V naší zemi byl hlavou státu Antonín Novotný. Ten se stal světovým také proto, že vyhrál anketu týdeníku Stern o nejhezčího prezidenta světa. Mělo se tehdy už socialistické Československo čím chlubit, jen co je pravda. Zmíněná obleva byla příčinou stavu, že se to v našem kulturním dění přece jen začalo trochu hýbat. Vznikala nebo už hrála divadla malých forem, třeba Semafor, kde bylo možné slyšet i twist. A kdo si dokázal naladit Radio Luxembourg, rozbušilo se mu srdce zpěvem Billa Haleye nebo Elvise Presleyho. O čem jsme jistojistě nevěděli, bylo osudové setkání čtyř kluků, kteří si říkali Beatles a na dekádu začali řídit rokenrol celého světa. Pojďme se ve vzpomínkách vrátit do doby všech, kteří se narodili v roce 1960.