Jak utéct ze zadrátovaného „tábora míru“?
Přísně střežené hranice komunistického Československa se SRN a s Rakouskem se staly dějištěm tisícovek tragédií, při nichž se odvážlivci pokoušeli uprchnout z „tábora míru a socialismu“ obehnaného ostnatým drátem. Česká stěna smrti a její tvůrce, Jak se muži měnili v žáby, Splynout s kmenem stromu či Slovenský Ikaros – názvy kapitol knihy znějí v současném kontextu spíš surrealisticky, avšak v letech 1948–1989 odkazovaly k nelítostně krvavé skutečnosti a potvrzovaly neobyčejnou vynalézavost lidí toužících po životě ve svobodě.
Renomovaný publicista komentuje na čtyřech desítkách příkladů represe režimu, jemuž se podle dobových statistik povedlo zmařit víc než 90 procent útěků „za kopečky“, a předkládá je jako memento pro dobu, která už i na politické úrovni začala trpět ztrátou paměti.
„Kolektivní vědomí naší společnosti stále nedozrálo k tomu, aby hrdinské činy byly obdivovány pro svou příkladnost (…), takže na ‚legalizaci‘ hrdinství stále čekáme a dozráváme k ní s neomluvitelným zpožděním.“- z předmluvy Jaroslava Hutky
„Za tyto činy nebyl nikdo nikdy potrestán.“ – Jaroslav Hutka
„Hrozná doba, doufejme, že už se tyto zločiny nikdy nebudou opakovat. (...) Poselství (této knihy) je jediné a sakra silné. Někdy z toho jde vyloženě mráz po zádech.“ - databazeknih.cz
„Je třeba natočit kroniku nespravedlnosti, kroniku absurdity systému, aby si každý mohl udělat obrázek o tom, co se tehdy dělo. V lidech zůstala bolest a nezodpovězená otázka, jak je možné páchat takové sviňárny.“ - režisér Ján Novák o stejnojmenném televizním cyklu dle scénáře autora, iDNES.cz
MP3 na CD
