Tři dlouhé výpravy Jamese Cooka v osmnáctém století byly posledními velkými objevitelskými cestami. Když v roce 1768 vyplouval do Tichomoří, byla třetina glóbu ještě bílá. Když v roce 1779 zahynul v krvavé šarvátce na Havajských ostrovech, mapa světa byla v hrubých rysech úplná. Cook prozkoumal ze všech cestovatelů v dějinách největší kus zemského povrchu: plavil se od Arktidy po Antarktidu, od Tahiti po Sibiř, od Velikonočního ostrova po Velký bariérový útes – a seznámil Západ s exotickým světem tabu a tetování, kanibalismu a rituálního sexu. A navzdory tomu tento chudý venkovský hoch, který prolomil hranice společenských tříd a stal se největším britským mořeplavcem, zůstává dodnes stejným tajemstvím, jakým byla nezmapovaná moře, jimiž se plavil před více než dvěma stoletími. V knize Modré poledníky se Tony Horwitz vydává na svoji vlastní objevitelskou výpravu. Cestou v Cookových stopách si připomíná zápisky v kapitánových denících a zkoumá jejich odkaz v odlehlých končinách, které kapitán otevřel Západu. Na replice Cookovy lodi pracuje na vrcholu třicetimetrového stěžně, spí v těsné hamace a vybavuje si onen svět rumu a devítiocasé kočky, jakým byl život na moři v osmnáctém století. Na souši se setkává s domorodci – stárnoucími Austrálci a Aleuty, členy maorského gangu i s králem souostroví Tonga, pro něž je Cook jednou hrdinským mořeplavcem, podruhé zloduchem, který do neposkvrněného Tichomoří zavlekl syfilis, střelné zbraně a chamtivost. Doprovázen australským kamarádem z mokré čtvrti se setkává s Miss Tahiti, zavítá do nejdrsnějšího baru na Aljašce a odhaluje tajemství bojovníků s rudými zuby na ostrově Divochů. A po celou dobu Horwitz rovněž pátrá po člověku Cookovi: neúnavném géniovi, který unikl z chlapectví na venkově a později z přepychu tehdejšího Londýna, aby se vystavil strádání a nebezpečí plavby na sám okraj mapy světa.
