9.1.1890 narozen v Malých Svatoňovicích. Otec Mudr. Antonín Čapek (1855 - 1929), matka Božena, rozená Novotná (1866 - 1924). Sourozenci Helena (1886 - 1961), poprvé provdaná Koželuhová (ovdověla 1926), podruhé Palivcová, a Josef (1887 - 1945). Ještě téhož roku se rodina stěhuje do vlastního domu v Úpici Bratři Čapkové v Paříži roku 1911 F.Peroutka a K.Čapek v zahradě 1937 Při odpočinku 1938 Svatební foto K.Čapka a O.Scheinpflugové z roku 1935 1895 - 1901 navštěvuje obecnou a 1. třídu měšťanské školy v Úpici 1901 - 1905 studuje v Hradci Králové gymnázium 1905 - 1907 přestupuje na První české státní gymnázim v Brně 1907 - 1909 po přestěhování celé rodiny z Úpice do Prahy studuje na Akademickém gymnáziu v Praze 1909 - 1915 studuje na Filozofické fakultě UK filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, germanistiku, anglistiku a bohemistiku, v listopadu 1915 je promován na doktora filozofie 1917 působí jako domácí učitel Prokopa Lažanského na zámku v Chyších u Žlutic, v říjnu nastupuje jako redaktor do Národních listů 1920 seznamuje se s Olgou Scheinpflugovou, herečkou 1921 - 1938 redaktorem pražské redakce Lidových novin 1921 - 1923 dramaturgem a režisérem v Městském divadle Královských Vinohrad 1922 poprvé představen prezidentu T.G.Masarykovi, s nímž jej poutalo celoživotní přátelství 1923 cesta do Itálie 1924 cesta do Anglie 1925 zakládá československou odbočku mezinárodní spisovatelské organizace Penklub 1929 cesta do Španělska 1931 cesta do Holandska 1935 26.8. se žení s Olgou Scheinpflugovou, novomanželé dostávají od Václava Palivce do doživotního užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž 1936 podniká s manželkou cestu do Skandinávie, poprvé navržen na Nobelovu cenu za literaturu 1937 účastní se světového kongresu Penklubů v Paříži 1938 významně se podílí na organizaci světového kongresu Penklubů v Praze. Po mnichovské konferenci je proti němu vedena nenávistná kampaň na stránkách pravicového tisku. Při likvidaci škod na Strži, způsobených povodní, se nachladil a později - 25.12. podlehl zápalu plic. Pohřben byl na Vyšehradě dne 29.12.1938.
Slovenský básnik, literárny historik, prekladateľ a esejista. Študoval na gymnáziu v Liptovskom Mikuláši kde aj zmaturoval, ďalej študoval slovenčinu a dejepis v Bratislave. Prednášal dejiny slovenskej a českej literatúry. V školskom roku 1971 - 1972 pôsobil na univerzite Instituto Universitario v Neapole, kde prednášal slovenský jazyk a literatúru. Od roku 1990 do svojej smrti v roku 2009 žil na dôchodku v Bratislave.
Prvé básne publikoval v časopisoch Prameň, Nový rod, Mladá tvorba a Borba. Debutoval básnickou zbierkou Až dozrieme, ktorá znamenala výrazný posun dobového chápania poézie. Inšpiroval sa slovenskou ľudovou slovesnosťou a dielami viacerých slovenských maliarov. Okrem tvorby pre dospelých sa venoval tiež písaniu kníh pre deti a mládež.
Okrem vlastnej tvorby tiež prebásnil Dobšinského Prostonárodnie slovenské povesti a venoval sa prekladom z nórčiny, španielčiny, ruštiny a češtiny. Jeho diela vyšli v angličtine, bulharčine, češtine, francúzštine, maďarčine, nemčine, nórčine, poľštine, rómčine, ruštine, taliančine a ďalších jazykoch.
Je držiteľom niekoľkých cien za literatúru (Cena Literárneho fondu za najlepšiu pôvodnú slovenskú tvorbu, trikrát nominovaný na Nobelovu cenu za literatúru, 2009 - Pribinov kríž I. triedy - vysoké štátne vyznamenanie, za mimoriadne zásluhy a kultúrny rozvoj krajiny).
Po básnikovi je pomenovaná planétka (33158) Rúfus, ktorú objavili Leoš Kornoš a Peter Kolény z Astronomického a geofyzikálneho observatória FMFI UK v Modre 26. februára 1998.
