Mladším princem a současně hrdinou této publikace je polní zbrojmistr rakouské armády Karl Gustav Wilhelm princ Hohenlohe-Langenburg (1777–1866). Než se dopracoval k hodnosti polního zbrojmistra v habsburských službách, prošel napoleonskými válkami, bojoval nejprve v řadách armády nizozemských stavů a následně habsburského vojska. Účastnil se dvanácti velkých bitev a v žádné z nich nebyl raněn. Posléze se naučil žít životem vojáka, který nebojuje, ale slouží v mírových posádkách. Zakusil slasti a strasti života státního úředníka v jednom z nejvyšších státních úřadů habsburské monarchie a stál u zrodu novodobého ministerstva války v roce 1848. Pak prožil dlouhých osmnáct let ve výslužbě v Brně, na prestižní adrese, v prostorném bytě v Žerotínském paláci, kde také v roce 1866 zemřel – jeho jméno není na žádném válečném pomníku a hrob byl beze stopy zničen v padesátých letech 20. století.
Osud mladšího prince byl osudem válečníka i vojáka v dobách míru, uprchlíka před revolucí i vědomého odpůrce nových vladařů. Služba byla jeho zásadním životním postojem, vedle tradiční odpovědnosti za vlastní rodinu. Žil dlouho, ale změny světa akceptoval jenom částečně. Především mu byla vzdálená jakákoliv změna ideových postojů, nikdy se neidentifikoval se žádným z novodobých národů. Odmítal především revoluce – čím více jich v životě potkal, tím víc je nenáviděl. Jeho současníci v něm viděli muže, který si „málokdy nechal ujít příležitost vykonat něco dobrého“.
Biografie prince Gustava je tak nejen součástí válečných a vojenských dějin, ale i součástí dějin rodu Hohenlohe a kulturních dějin 19. století.
